Porota vyřadila neplatné a neúplné přihlášky. Všichni zde zveřejnění postupují do regionálních kol. GRATULUJEME! Informace o regionálních kolech viz odkaz v horní liště.
Základní škola Slavkov
Slezská 316
747 57
Slavkov
Moravskoslezský kraj
Přihláška neautorizovaná
Charakteristika
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami (plus mínus pár kilometrů) v obci Vítkov narodila se malá holčička jménem Kristínka. Odmala toužila stát se cestovatelkou, až do chvíle než zjistila, že takové povolání vlastně ani neexistuje, takže jakmile dorostla do našeho věku, vydala se na ekonomickou školu. Studium ji nebavilo a tak udělala jednu z nejlepších věcí v životě, rozhodla se být učitelkou. Osud ji zanesl na ZŠ Slavkov, kde vyučuje přírodopis, zeměpis (ale věnovala se také cizím jazykům a tělesné výchově), vede přírodovědný kroužek. Velmi se vyžívá v hraní stolních her, má ráda předměty, jež učí a v nichž se neustále vzdělává, cestování, sport, zdravý způsob života, ke kterému se nás často, zároveň však vcelku bezvýsledně snaží vést, zvířata a vlastně asi úplně všechno (ale nás má stejně nejradši). Už to bude nějaký ten pátek co jsme do stejné školy nastoupili i my, nyní už žáci 9.A třídy a neuvěřitelně si ji oblíbili, ať už proto,že jí úsměv z tváře takřka nemizí, je s ní neustále zábava, nebo protože si všímá naprosto všech žáků ve třídě. Pomáhá nám dostat se z nejrůznějších problémů, vždy si na nás najde čas. Bere nás jako sobě rovné, což je také jeden z důvodů, proč se jí nebojíme se vším svěřit. Brzy sice zazvoní zvonec a naší pohádky bude konec, ale než přijde ten smutný okamžik jsme pevně rozhodnuti si naši třídní paní učitelku pořádně užít.
Příhoda
Lyžařský kurz
Zážitků máme mnoho, ale nám skočil do hlavy zvláště jeden pro nás asi nejlepší.
Stalo se to během lyžáku. Jelikož ne všichni chtěli lyžovat, napadlo naši třídní učitelku Kristínu Hlásnou, že vytvoří ještě druhou, běžkařskou skupinu, které se bude věnovat pouze ona, protože sama nelyžuje. V téhle skupině byli všehovšudy čtyři lidé. Každé ráno jakmile ostatní vyšli na kopec, my jsme hráli hry a pak jsme se byli třeba koulovat. Až odpoledne jsme popadli výbavu a zaběžkovali si několik kilometrů.
Jednoho dne jsme se rozhodli vyrazit na trochu delší výlet. Trasu jsme volili cestou, znali jsme pouze start a cíl, a to chatu kde jsme byli ubytováni. Začali jsme běžkovat z kopce, do kopce i po rovině a neuvěřitelně jsme se přitom bavili. Po delší době již všechny zmáhala únava (samozřejmě kromě paní učitelky) a tak jsme k naší cestě přidali nedalekou restauraci. V ní nám naše třídní koupila horký čaj a jakmile jsme se chystali odejít, přinesla nám obsluha palačinky jako pozornost podniku. Zase jsme se posadili a se smíchem spořádali jídlo. Cesta zpátky trvala už jen chvilku, přesto jsme ale přišli pozdě na oběd. Míru zimy, již jsme pociťovali (a ta byla opravdu velká), vyvažovala, ne-li převyšovala, radost z povedeného výletu.